Dávno jsme se smířili s tím, že po smrti přijdeme do pekla. Po týdnu na chmelu už alespoň víme, jak to tam asi bude vypadat…

Krátce úvodem
Celá naše třída se zbláznila. Přes všechny varovné signály, které k nám vysílali starší spolužáci, jsme se jednohlasně rozhodli vyrazit i letos na chmelovou brigádu. Uvědomovali jsme si sice, že nás čeká těžká práce v poměrně nepříjemných podmínkách, ale vyhlídka na týden bez školy a peníze, které nás na konci čekají, byla lákavější. Nebudu to obcházet – byli jsme jednoduše debilové.

Doprava, ubytování a strava
Předzvěstí něčeho, co ještě nikdo z nás nezažil, byl již miniautobus řízený postarším pánem z Rakovníka. Vstup jedinými dveřmi, které byly pro jistotu upevněny řemenem obepínajícím celý vůz (zřejmě za účelem nerozpadnutí se při sebemenším pohybu směrem vpřed či vzad), vyvolával silně klaustrofobické pocity i v touto nemocí nepostižených jedincích, obzvláště poté, co jsme uličku téměř ke stropu zabarikádovali krosnami a batohy, nejvýše třicetikilometrová rychlost (z kopce a s větrem v zádech) pak navozovala pocity – kulantně řečeno – silné frustrace.
Ubytovně, kde jsme strávili celých 7 čili sedm dní, jsme říkali hotel. Z recese. Jediným štěstím/smůlou (doplň dle míry chlípnosti) bylo, že jsme si zabrali oddělené pokoje pro hochy a dívky (agronomové z Kěževsi totiž neumí počítat do 4 – původně jsme měli slíbeny pokoje právě s takovýmto počtem lůžek). V nejlepší tradici zemědělských objektů jsme se dočkali skřípajících a rozpadajících se železných paland s nestejně vysokými matracemi, takže již chmelnicí samou pořádně zkoušená páteř dostávala v noci další záhul, absence pitné vody a sociálních zařízení, které v nás vyvolávaly představy koncentračního tábora. Naštěstí jediným šokem, kterého se nám ze strany sprch dostávalo, byly občasné (časté) výpadky teplé vody, zásoby cyklonu B už asi vyplýtvali na předchozí brigádě.
Přesto se nám dostalo rafinovaného pokusu o likvidaci brigádníků. Šlo pochopitelně o salmonelózou až na kost prorostlé šunkafleky, na kterých si z naší skupiny asi nejlépe pochutnal p. prof. Jirman. Výtěr (čti: ponižující šťourání se v intimních místech čímsi, co nemá daleko k vánočnímu stromečku), který jsme povinně absolvovali po návratu, naštěstí ukázal, že naše várka zasažena nebyla. Přesto bych se po konzumaci snídaní (ty kupované se daly jíst), polévkových svačin (už jste jedli blátivou dršťkovku se špagetami???), obědů (tak mastné rizoto jsem ještě neviděl), odpoledních svačin (osvědčená kombinace chleba + neidentifikovatelné cosi vydávané za pomazánku opět zafungovala) a večeří (máte rádi smažený salám s rozvařenými brambory?) v polních podmínkách nedivil, kdybychom nějakou tu chorobu dostali.

Čo si mal z matematiky?!? aneb pracovní prostředí chmelnice
Práce na chmelnici je ubíjející. Je zhruba stejně kreativní, jako studenti PORGu, zato však o poznání blbější. – PORGazeen 28
Představte si pole. V tom poli je zapícháno několik set sloupů, nad nimi vedou dráty, na kterých jsou zavěšeny dráty směrem dolů. Pod nimi se ve vyrovnaných řádcích nacházejí malé chmelové rostlinky. Vy vyfasujete jeden řádek, je vám ukázáno, kterak musíte tři stejně velké šlahouny zavést na drát, ostatní otrhat a nechat jednu rezervu, hodná a milá paní (nevadí, že neumí pořádně česky) vám vysvětlí, že ke každé babce vedou dva dráty, pokud ne, musí je speciálně vyčlenění jednotlivci nahodit, že když budete motat po směru hodinových ručiček, pravotočivý chmel spadne a budete to muset přemotat a X dalších nezbytných pouček, které vzápětí zapomenete.
Začnete pracovat a sami si libujete, jak vám to pěkně jde, jak se ten chmel dá namotat klidně i obráceně a nic se nestane, že není problém namotávat všechny šlahouny najednou a ne po jednom, že přepichovat dráty je zbytečnost, když k nim šlahouny dosáhnou a že se koneckonců na vytrhávání přebytečných chmelových porostů můžete vykálet. Pískáte si a vesele se usmíváte na svět kolem sebe…
…do chvíle, než přijde kontrola. Ať již je to „zdvořilý a přátelský“ Slovák Lubo nebo „ještě zdvořilejší a ještě kamarádštější“ Slovák Jogi, nechá vás přejít si řádek a když se mu nebude líbit, klidně vás vrátí podruhé, potřetí… podesáté – a vy se budete s jednou babkou plácat třeba hodinu. Oblíbené hlášky jako „Čo si mal z matematiky?“ – máte namotán špatný počet šlahounů na drátu nebo jste nechali příliš mnoho rezerv (argument, že se jedná o rezervy rezerv nefunguje :o) – či „Příště s sebou hodinky na chmelnicu, vraj?“ – namotali jste šlahoun obráceně – pak létají vzduchem až nepříjemně často. Pokud zrovna nesedí v babosedu s placaticí bromexinu a neprovolávají slávu Lašákovi, Bondrovi, či jinému hokejistovi slovenského dream teamu, můžete počítat s tím, že uděláte asi tak třetinu práce. Ale zase pořádně.
Nesmíme zapomenout ani na zhoubný vliv počasí. Když prší, pracuje se – do té doby, než začne pořádný chcanec. Posezení v babosedu s Jirmanovými slovenskými vtipy je příjemnější, ale zoufalství může propadnout ten, kdo očekává, že se po uklidnění přeháňky na rozbahněné pole připomínající spíše močál makat nepůjde. Není chcanec -> není flákárna a vy se musíte brodit půlmetrovými vrstvami rozmoklé zemědělské půdy a zavádět agresivní a mokré babky. V průběhu týdne se navíc podmínky zhoršují a chmel roste rychlostí 15cm za noc, takže vás ani profesor předčítající Krausova Medová léta nemůže zachránit před stále zřetelnějším šílenstvím.
To se projevuje prostě. Ať chodíte kdekoli, máte před očima hradbu drátů. Každá rostlina vám připomíná chmel, když jdete spát, zavádíte ponožky okolo tyče palandy a sotva zavřete oči, vidíte babku, kterak se vám pomalu ale jistě ovíjí okolo stehen nahoru (pochopitelně proti směru hodinových ručiček).

Prachy! Prachy! Více prachů!
Jediné, co nás ještě drželo při životě, byla vidina finanční odměny. Jenže. Pokud neuděláte více než 190 babek v průměru denně (= 380 drátů/den), počítá se vám každá pouze za padesátník. To znamená, že 4 zavedené dráty se rovnají jedné koruně. Za den je reálné udělat sotva něco přes 100, máte-li štěstí na pěkný řádek, stihnete i 150 – 200. Výsledkem je průměrný týdenní plat 71,- Kč (ještě jednou upozorňuji, že se nejedná o denní, nýbrž skutečně TÝDENNÍ výdělek) po odečtení výdajů za jídlo a ubytování. A to byli i lidé, kteří dopláceli… Navíc je systém postaven na hlavu, protože nejvíce nedostanou ti, kdo poctivě opečovávají všechny kytičky a snaží se odvést co nejlepší práci, ale ti, kdo se snaží zavádění všemi možnými způsoby ošidit a jet co nejrychleji na úkor toho, že do druhého dne rostlinky spadnou.

Resumé
Máte-li alespoň špetku rozumu v hlavě (či jiných částech těla), nejezděte příští rok na chmel. Budete dřít jako otroci, abyste si vydělali za týden tolik, co v Praze za 2 hodiny podprůměrné brigády. Po poli za vámi bude chodit otravný Slovák a buzerovat vás, aby se ukázal před holkami, které z něho mají akorát tak srandu, což ovšem při své inteligenci nechápe. Nebudete mít pořádné jídlo, koupat se budete v podmínkách, nad kterými by hygienik zaplakal a v noci si kvůli „vtipným“ postelím ani neodpočinete. Tak si spočítejte, jestli vám to za to stojí… :o)

P. S.: Malý chmelový slovníček
agronom = vidlák
babka = chmelová rostlinka
babosed = maringotka
bromexin = alkoholický nápoj s více než 70% alkoholu, typicky slivovice
chcanec = prudký a vytrvalý déšť znemožňující práci na poli
píchák = pracovní nástroj na do/přepichování drátků

Autor článku: Tomáš Krajča
Fotografie: Tereza Mašková (naskenoval Matěj Klíma)
Článek byl publikován ve čtvrtek 5. 9. 2002